Měnová válka – tak trochu jiný způsob válčení

Měnové války (Currency wars) jsou posledních pár let velmi rozšířeným tématem a na ekonomických fakultách často diskutovanou věcí. Dějí se neustále a ovlivňují náš blahobyt v obrovském slova smyslu a to bez toho, abychom si to vůbec uvědomovali. Nejvíce jsou teď měnové války vzpomínány v souvislosti s USA, Ruskem, Čínou a Venezuelou. Co to ale vůbec je a jak to funguje? Proč to tak moc ovlivňuje naši spotřebu a vůbec celý obsah peněženky?

Co to vůbec je měnová válka a co je jejím typickým nástrojem?

Jde v podstatě o ovlivňování své domácí měny. Jednotlivé státy mohou svoji měnu uměle devalvovat (oslabovat). V podstatě nakupují za svoji domácí měnu jiné měny (Euro, USD) a tím národní měnu oslabují. Přesně tohle třeba dělala naše centrální banka (ČNB). Za české koruny nakupovala velké objemy Eur a tím udržovala stabilní kurz. ČNB to ale nedělala v rámci měnových válek, oslabování měny je totiž jen nástrojem.

Naše centrální banka se totiž zavázala k tomu, že bude udržovat fixní kurz koruny. Česká koruna v rámci ekonomického růstu rostla velmi rychle a naše exportní firmy tím velice trpěly. Má to samozřejmě i více pozitiv. Pokud je nějaká centrální banka velmi kredibilní (důvěryhodná – a to ČNB je v kredibilitě na světové špici) a zaváže se k fixnímu kurzu, tak se zahraniční investoři nemusí bát svůj kapitál investovat do dané země. Takže díky těmto intervencím plyne do země cizí kapitál, a zároveň zboží vyráběné v tuzemsku pro export, je velmi levné.

Měnová válka mezi mocnostmi

Takovým typickým příkladem pro měnovou válku je teď Čína-USA-Rusko-Venezuela. Čína se snažila dlouhodobě o depreciaci své národní měny juan a fungovalo to. Každý z vás  může vidět, že zboží z Číny je fakt všude a za nízké ceny. Čína za to v posledních letech byla ze strany USA tvrdě krizitována (protekcionismus není totiž v rámci globální ekonomiky povolený) a nakonec bylo ze strany Číny k intervencím upuštěno a juan následně silně posílil. Situace se změnila a Čína nejspíš předpokládá, že brzy vypukne krize a tak naopak juan posiluje, aby následně vznikl prostor pro čínskou centrální banku pro následné oslabení, čímž se ekonomika v recesi zase nakopne.

Tady jde ale vidět, jak se jednotlivé „cesty“ k posílení svých ekonomik liší. Spojené státy se zase snaží držet svůj dolar silný a k tomu je potřeba, aby všechny transakce za fosilní paliva byly v dolarech, což vlastně znamená, že je dolar krytý ropou. Rusko, Venezuela a jiní exportéři ropy se právě už delší dobu snaží o to, aby prodej jejich paliv nebyl v USD, ale v národních měnách států, které se na transakci podílejí. Proto jsou na Venezuelu a Rusko tak tvrdé sankce – oficiální důvod vláda USA uvádí samozřejmě jiný a všichni to neustále slyšíme v televizi. Ale je to jen z velké části zástěrka pro to, aby udržely dolar co nejdéle silný. Kdo má totiž nejsilnější měnu na světě, tak tomu světu i vládne.

USA se taktéž snaží bojovat proti levnému zboží z Číny cly (což je už též součástí protekcionismu) a tím chránit svoje vlastní firmy před levnou čínskou konkurencí. USA by se samozřejmě mohla bránit tím, že začne oslabovat svůj dolar (FED to do jisté míry dělá, ale ne v tak velké míře jako Čína), ale to se neslučuje s politikou USA. Spojené státy právě potřebují svoji národní měnu silnou, co nejdéle to jde. Kdyby dělaly to samé co Čína, tak by mohly přijít o svoji pozici hegemona ve světě.

Čína je třeba jednou ze zemí, která má opravdu silně omezen pohyb kapitálu do/ze země. To Čínu chrání před destabilizačním účinkem takových pohybů. Proto Čína tak silně začala regulovat krypto burzy, které pak ze země musely odejít. Čína si nepřeje kapitálové toky, které nemůže kontrolovat. A vzhledem k tomu hypu, který před rokem byl, tak z Číny začalo tímto způsobem odcházet spousta kapitálu pryč. Takže z jejich strany naprosto logické kroky.

Další nástroje k oslabování domácí měny

• Snižování úrokových sazeb – Je to velmi oblíbený způsob pro intervenci centrálních bank. Ovlivňování míry úrokových sazeb dělá velmi rád FED. Mohli jste si všimnout, že za tuhle politiku byl FED dost často kritizován. A to především ze strany prezidenta USA Donalda Trumpa, který označil jejich měnovou politiku za šílenství. Ale pojďme se vrátit k tomu, jak to funguje. Když centrální banka sníží úrokové sazby, tak není lukrativní národní měnu držet a raději se ekonomické subjekty měny zbavují. Protože úroky jsou prostě nízké. Naopak pokud stanoví centrální banka vysoké úrokové sazby, tak je velká motivace domácí měnu držet. Z vysokých úrokových sazeb totiž plyne zisk ve formě výnosů z úroků.
• Zvýšení peněžní zásoby – Zvýšit peněžní zásobu můžete hned několika způsoby. Ten první a nejvíce známý je prostě „tisknutí“ peněz. Dříve to bylo něco nemyslitelného, protože národní měny byly kryté zlatem a jinými drahými kovy. Od 30. let (poté završeno zrušením Breton-Woodských dohod) až do dneška to je běžná praxe. Nicméně není tisknutí peněz jako tisknutí peněz. Je totiž rozdíl, když nějaký diktátor v africké zemi poručí místní národní bance, aby mu vytiskla peníze, protože si chce koupit Porsche. A v tom, když se snaží tímto způsobem ovlivňovat inflaci v rámci komplexní měnové politiky. Dalším způsobem, jak zvýšit objem peněz v ekonomice, je nákup domácích aktiv – třeba dluhopisů. Pak může CB stanovit nižší míru povinných minimálních rezerv. Což je pro komerční banky závazné a pokud se sníží PMR z 20 % na třeba 15 %, tak se těch 5 % oběživa může prostřednictvím banky dostat do ekonomiky. Čímž se zase zvýší množství peněz v ekonomice.

Negativní důsledky měnových válek

Jsou teoretické základy, které v devalvaci měny vidí cestu, jak se dostat z ekonomické propasti a nakopnout ekonomiku. Jiné naopak říkají, že když jedna země začne oslabovat svoji měnu, tak na to zareagují další země, protože v rámci globální ekonomiky jejich exportní firmy přestanou být konkurenceschopné. A to je právě ten kámen úrazu, že je to jak domino efekt, který celosvětovou ekonomiku akorát destabilizuje a žádný ekonomický růst se konat nebude.

Dalším velmi nepříjemných efektem je zvyšování inflace. Inflace je samozřejmě do určité míry zdravá a je potřeba ji udržovat v rámci „zdravé ekonomiky“. Ale pokud se situace s devalvováním měny vymkne z rukou, tak tu máme hyperinflaci (i tisíce %) a máme velký problém. Inflace je ve své podstatě taková neoficiální daň, kterou zaplatí všichni držitelé oběživa.

Měnová válka může vyústit i ve zvýšený protekcionismus po celém světě. Tím se zvýší obchodní bariéry, které brání ve volném pohybu kapitálu, zboží a osob. A to je přesně to, co se v moderním pojetí ekonomie nepovažuje za efektivní, ale naopak za zpátečnické. A to samozřejmě brzdí ekonomický rozvoj moderního státu.

Měnové války a vůbec měnová politika je velmi zajímavým tématem, protože jak už jsem se zmiňoval, tak silně ovlivňuje blahobyt nás všech. Tento způsob „boje“ o blahobyt národních ekonomik v rámci globalizovaného světa je velmi intenzivní, i když se o něm ve veřejném prostoru moc nemluví. Je ale velmi zajímavé to sledovat, neboť dle mého názoru je to v plném proudu a nepovažuji to jenom za nějaké oťukávání. Ony tyto měnové války teoreticky mohou přerůst ve válku „horkou“. Obzvlášť pokud dojde k nějakému drastickému vývoji. Já osobně nevěřím, že Spojené státy by nechaly dolar padnout. Tedy alespoň dokud mají silnou armádu. Ale to už se pouštím do hluboké polemiky nad geopolitkou, což už patří do nějakého politického plátku =)