Peníze. Ať chceme či nikoliv, peníze ovlivňují každého z nás a současná společnost by bez nich nefungovala. I když staré moudro říká, že se válejí všude kolem nás a stačí se pro ně jen sehnout, tak většinou se těžce vydělávají a s jejich nedostatkem bojujeme celý život. Vznik, historie a jejich příběhy jsou často nesmírně zajímavé a rád bych se o některé z nich, v tomto novém seriálu, s vámi podělil.
Jistě jste již někdy slyšeli, že na konci duhy bývá ukryt hrnec s pokladem. A právě jeden takový poklad světového významu byl nalezen na našem území. Jen místo hliněného hrnce se schovával v bronzové nádobě a místo duhy se budeme bavit o duhovkách.
Obec Podmokly, 12. června 1771
Začátkem června se nad obcí Podmokly (obec naleznete nedaleko řeky Berounky na rozhraní Středočeského a Plzeňského kraje) prohnala silná bouře, která rozvodnila řeky a potůčky a podemlela jejich břehy. Místní chalupník Janota se vydal sekat trávu a povšiml si na břehu něčeho lesklého. Vypadalo to jako lesklé mosazné knoflíky či plíšky a tak jich pár sebral a vzal domů dětem na hraní.
Jednoho dne se v obci zastavil podomní židovský obchodník a tomu lesklé plíšky samozřejmě neušly, hned poznal, co má před sebou a za pár drobných „plíšky“ od Janoty odkoupil a mezi řečí se nenápadně vyptal, jestli náhodou nemá ještě víc těch lesklých malých věciček. Jakmile se ve vesnici rozkřiklo, že je obchodník vykupuje, zamířili její obyvatelé k potoku, kde je chalupník našel a dali se do hledání. Vrcholem nálezu byl velký bronzový kotel plný žlutých lesklých oválných mističek. To už těm chytřejším vesničanům začalo být jasné, že se na ně štěstí usmálo, neboť ten žlutý kov nebyla mosaz ale zlato.
Mohlo by vás zajímat: Technická analýza komodity zlato- Konsolidace nad supportem a můžeme zase růst
To by tak hrálo, aby chudák jen tak zbohatl
Majitelem panství byl kníže Egon z Furstenberka, který zastával i důležitý úřad královského místodržícího v Praze. Když se o nálezu dozvěděl, poslal do vesnice svého pověřence Kašpara Růžičku. Spolu s ním dorazili i drábové. Všichni vesničané byli shromážděni na návsi, kde jim bylo oznámeno, že celý poklad patří knížeti. Pro zdůraznění svých slov a aby si náhodou nechtěl někdo část z pokladu nechat, byli všichni, o kterých se vědělo, že s pokladem přišli do styku, přivázáni k lavicím a seřezáni holemi. Spolu s tím probíhaly i důkladné domovní prohlídky a tak není divu, že téměř 80 procent nalezených mincí se nakonec podařilo knížeti zabavit.
A kolik že těch mincí vlastně bylo? Odhaduje se, že celý poklad tvořilo asi pět až sedm tisíc mincí o celkové váze 30 – 50 kilogramů. Nikdy před tím a nikdy poté se již tak velký poklad na našem území nenašel.
Další osud nalezených mincí byl celkem smutný. Kníže nechal drtivou většinu z nich roztavit a díky povolení samotné císařovny nechal vyrazit vlastní dukáty se svou podobiznou a erbem svého rodu. Z původního pokladu se dochovalo jen několik desítek mincí, které jsou součástí sbírek Národního muzea v Praze či jsou součástí soukromých zahraničních sbírek. Díky práci archeologů víme, že poklad byl uschován někdy po polovině prvního století před naším letopočtem. Jedná se vůbec o první mince, které se razily na našem území.
Závěr a tip na výlet
Komu mince z pokladu tenkrát patřily, se můžeme už jen dohadovat. Šlo o některého bohatého keltského náčelníka, který se pokusil v těžkých dobách takto ochránit majetek? Anebo to mohl být dar božstvu či třeba léčivému prameni? Jednoznačné odpovědi na tuto otázku se asi nikdy nedočkáme. Ale můžeme si na chvíli odpočinout od sledování grafů a vydat se na místo nálezu. Z Podmokel po turistické zelené směrem k Berounce a pak zabočit doprava na pěšinu, která nás dovede k malému kamennému pomníčku s letopočtem 1771, který tuto událost připomíná.
