V minulém díle jsme si rozebrali marxismus spíše z obecného hlediska. Nyní se zaměříme přímo na marxistickou ekonomii, tedy na Marxistickou školu ekonomie. Zde je třeba říci, že je rozdíl mezi politickým a ekonomickým marxismem. Není to totiž totéž, ale oba termíny vedle sebe koexistují. Pokud je tedy člověk marxistou, tak může být i jenom marxistou politickým a nikoliv ekonomickým zároveň. Součástí marxistické ekonomie je spousta teorií a myšlenkových škol, které někdy dokonce stojí proti sobě.
Krize v kapitalismu
Marxistická ekonomie se zabývá analýzou krize v kapitalismu, úlohou a distribucí nadbytečných výrobku a nadhodnotou v různých typech ekonomických systémů, povahou a původem ekonomické hodnoty, dopadem tříd a třídního boje na ekonomické a politické procesy a procesem ekonomického vývoje. Třídy jsou v této ekonomické škole stěžejním tématem, které třeba klasická a neoklasická ekonomie zcela ignorovala.
Marx se ve svých pracích nechal velmi inspirovat klasickými ekonomy jako je Adam Smith či Davida Ricarda. Jeho práce má být právě i odpovědí na nedostatky těchto klasických ekonomů. Smith sice dělnickou třídu bral v úvahu a uvědomoval si, že v důsledku dělby práce a masivního růstu produktivity může dělník velmi tratit, ale zmiňoval se o tomto aspektu jen velmi zřídka. Zkrátka to nebylo v jeho práci stěžejním tématem. Marx se naopak třídami zabýval dopodrobna, takže to můžeme považovat za dva protipóly.
Práce o hodnotě
Marx tvrdil, že hodnota komodity je tvořena především společensky nezbytnou pracovní dobou do ní investovanou. Jedná se o teorii práce o hodnotě. Zde je právě ten zásadní rozdíl, kdy v předchozích teoriích hodnotu tvořil z největší části právě kapitál. Model de facto tvrdí, že kapitalisté neplatí dělníkům dostatečnou protihodnotu za jimi vyrobenou komoditu. Ale pouze nezbytnou dělníkovu práci kompenzují právě jenom dělníkovou prací. Tedy ne hodnotou samotného výrobku. Ta je při stanovování mzdy pro dělníka brána velmi málo na zřetel. Mzda je stanovena pouze tak, aby pracovník měl dost prostředků na živobytí a aby si ho zaměstnavatel u sebe ve fabrice udržel.
Zbytek, co z prodeje komodity kapitalista vydělá, je ziskem, který si uzme pro sebe. Marx považoval tu část hodnoty komodity, kterou ve své mzdě dělník neuvidí, za nadhodnotu. Tedy je to část neproplacené práce.
Komodity
Význam komodity je podle Marxe koncipován dvěma způsoby, které Marx nazývá hodnota užívání a hodnota. Hodnota užívání zboží je jeho užitečnost pro naplnění praktického účelu. To znamená, že hodnota užívání potravin spočívá v tom, že poskytují výživu a dobrou chuť. Hodnota užívání pily je v tom, že jí můžeme řezat do dřeva. Hodnota samotná je pak pouze ve vztahu k ostatním komoditám. Je úzce provázána s hodnotou směnného kurzu, za který by se dvě dané komodity směnily. Není to ale totožné, jelikož hodnota je na obecnější úrovni abstrakce, zatímco směnná hodnota je pouze její realizace nebo forma.
Marx vyvozoval, že hodnotu komodity tvoří všechna lidská práce, která byla potřeba ke zhotovení dané komodity.
Peníze
Marx nepovažoval kovové mince za peníze, ale za komoditu, kterou bylo třeba vyrobit. Z toho důvodu je jejich hodnota odvozena z velikosti práce (pracovní dobou), která je nutná pro jejich zhotovení (těžba, tavení, ražení). Marx dále tvrdil, že je například zlato a stříbro považováno za peníze pro směnu, protože ztělesňují velký objem práce v mále formě.