Marxismus je definován jako ideologický a filosofický směr, jehož součástí jsou politické, ekonomické a společenské teorie spojené s praxí. Marxismus byl definován Karlem Marxem a Friedrichem Engelsem. Tento směr samozřejmě od té doby prošel, díky jeho dalším následovníkům, značným vývojem. V dnešní době se s původním marxismem setkáte jen stěží, ale jeho různé „pokrokové“ odnože jsou třeba na západě velmi oblíbené a jsou velmi často skloňované jako neomarxismus. Považujte tedy marxismus jako směr, který se snaží vyřešit problémy kapitalismu.
Kapitál
Nejklíčovější roli zde hraje Marxova publikace Kapitál, ale součástí marxismu jsou všechny jeho spisy. Marxisté kladou velký důraz na hospodářské faktory a především na výrobní prostředky. Marxismus je vůči kapitalismu velmi kritický a považuje ho za nestálé a jen přechodné uspořádání. Největší kritika kapitalismu spočívala v tom, že výrobní prostředky vlastnila ve společnosti malá skupinka lidí.
Tato minorita byla považovaná za „vykořisťovatele“ a vžilo se pro ně označení „buržoazisté“. Zmiňovaná skupina obyvatel měla obrovskou moc a vzhledem k tomu, že státy tehdy neměly prakticky žádnou sociální politiku, tak si buržoazisté mohli dovolit diktovat svým zaměstnancům jakékoliv podmínky.
Šílené pracovní doby (16hodinové) za minimální mzdu a velmi špatné pracovní podmínky. Kvůli těmto skutečnostem se marxismus těšil mezi dělníky velké oblibě a ve velké míře tomu bylo stejně i u intelektuálů. Nebyla to tedy záležitost jen nevzdělaného dělnictva. Tento proud byl tehdy chápán jako pokrokový, což vzdělanou část obyvatel velmi lákalo (hlavně mladé studenty).
Třídní boj
Výše zmíněné skutečnosti dle marxistů vedou ke třídnímu boji a revoluci vůči vykořisťovatelům. Řešením kapitalismu a nerovného přerozdělování bohatství ve společnosti je tedy socialistické nebo komunistické zřízení státu. Respektive socialismus je dle směru jen přechodným obdobím vedoucí ke komunismu.
Marxismus se po Marxově smrti stal základem všech levicových uskupení. A to nejen pro komunistické skupiny, ale i pro sociální demokraty. Tedy pro socialisty obecně. Zlatý věk marxismu se datuje ke konci 19. století. Následovníci této ideologie měli ve světě různý vliv. Nedá se ale říci, že by to byl vliv rozhodný. Jednalo se spíše o revoluční síly a skupiny bránící zájmy dělníků a chudých vrstev obyvatel.
Tehdejší monarchistické uspořádání Evropy totiž nedávalo těmto skupinám žádnou šanci uzmout větší moc. Pak ale přišla první velká válka a to otřáslo s dosavadním uspořádáním států. Jednotlivé země se zmítaly v chaosu a prozatímní vlády byly velmi slabé.
V Německu, Maďarsku, Finsku, Norsku a Rusku se tedy tyto levicové síly rozhodly vzít moc silou. Jak už všichni víme, tak se to povedlo jenom ruským bolševikům a ti drželi moc na východě přes 70 let. Je třeba ale říci, že tyto levicové síly se třeba na západě stále držely a jsou aktivní dodnes. Byly ale dost odlišné od pojetí marxismu, které bylo v tehdejším SSSR. Proto se taky západní marxismus označuje jako neomarxismus, jehož zlatý věk začal v 70. letech minulého století.
Závěr
Díky tomuto článku máme za sebou obecné základy a stručnou historii tohoto směru. V dalším díle bych už chtěl ale přímo rozebrat marxistickou ekonomii, která hýbala světem minulým a do jisté míry, v modifikovaně verzi, hýbe i současností. V dalších článcích bych chtěl pokračovat s neomarxismem jako se samostatným tématem, takže určitě je se na co těšit.