Keynesiánská ekonomie – Jak funguje současný ekonomický systém?

Keynesiánství (podle Johna Maynarda Keynese, 1883–1946) lze označit za protipól neoklasické ekonomie. Keynes svoji teorii popsal ve své knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Keynesiánská ekonomie je založena na makroekonomických veličinách, jako je agregátní poptávka. Keynesiánská ekonomie přímo počítá se státními zásahy v ekonomice a předpokládá, že trh nemusí nutně směřovat k rovnováze. Keynesiánství zkrátka nevěří, že si vše vyřeší trh sám. „Neviditelná ruka trhu“ bez pomoci státu není sama o sobě efektivní při řešení ekonomických krizí.

Opozice neoklasicismu

Jako všechny ekonomické směry, tak i keynesiánství mělo velký důvod pro svůj vznik, neboť se zase objevily problémy, na které neměla tehdejší ekonomie odpověď. Svůj prapůvod má tedy ve Velké hospodářské krizi. Bylo to období, kdy se neoklasicismus těšil velké vážnosti a byl to hlavní proud pro tehdejší ekonomy.

Problém byl v tom, že neoklasici věřili, že si trh vše vyřeší sám. Předpokládali „samočistící trhy“ a racionální jednotlivce a velké ekonomické subjekty, které operují na trhu. Krize z roku 1929 ukázala, že tento předpoklad nestačí. Dlouho předtím, než se stal ten velký krach na burzách, se řešilo, zda je tento šílený akciový růst vůbec udržitelný. Byly zde signály, že něco není v pořádku, a že to může dost špatně dopadnout. Nebyla ale vůle, a když hlavní proud má předpoklad, že si trh vše vyřeší sám, tak proč do toho vlastně zasahovat?

Nástroje keynesiánství

Po Velké hospodářské krizi bylo jasné, že předpoklady neoklasiků nestačí a bylo třeba na nové problémy rychle najít odpověď. John Keynes viděl řešení ekonomických problému skrze státní zásahy. Doporučoval srze zvýšené vládní výdaje expanzivní fiskální politiku, která zvýší agregátní poptávku.

Pokusím se to vysvětlit velmi zjednodušeně. Představte si, že firmy na výrobu tužek mají ve státě velký podíl na tvorbu HDP. Přijde krize a hrozí zánik těchto firem, protože prostě není odbyt. To by znamenalo velké snížení HDP a vysokou nezaměstnanost.

Stát se tedy rozhodne, že poptávku po tužkách zvýší tím, že je sám začne nakupovat. Odbyt po tužkách bude zachován, zaměstnanci si udrží svoji práci a HDP bude i nadále růst. Jakékoliv tržní selhání tedy vyřeší za trh stát, ale stojí to velké výdaje.

Keynesiánské principy určovaly hospodářskou politiku mnoha zemí a největší uplatnění měla Keynesova teorie v 50. letech a to ve Francii nebo Itálii, kdy se nedostatek investic ze soukromého sektoru vyrovnával vládními investicemi.

Shrnutí keynesiánských principů a nedostatky teorie

Vlády by se měly snažit o dosažení rovnosti objemu úspor a investic. Dle Keynese způsobují ekonomické problémy především nízká spotřeba a nerovnost v objemu úspor a investic. Rovnosti by mělo být dosaženo buď podporou spotřeby (skrze agregátní poptávku, jak jsem popisoval výše) nebo podporou investic (snižováním úrokových sazeb).

Keynes předpokládal závislost zaměstnanosti na produkci. K růstu produkce dochází ve stabilním prostředí, kde nedochází k příliš velkým výkyvům investic a úspor. Udržování této stability je pak podle keynesiánců úkolem státu. Za nejdůležitější je považována stimulace agregátní poptávky, nezvyšování daní a nesnižování mezd.

Problém této teorie je v dlouhodobé udržitelnosti. Stát to stojí zkrátka dost prostředků a zvyšuje se zadluženost státu. Kritici Keynese na tohle dost upozorňovali a reakcí byl jeden z jeho slavných výroků: “In the long run we are all dead”. Tedy že v dlouhém období jsme všichni mrtví, takže co bude po nás, už nás nemusí zajímat.

Závěr

Dnes se obecně uvádí, že keynesiánství má na dnešní moderní ekonomii menší vliv než třeba neoklasicismus, ale krize z roku 2008 ukázala, že Keynesovy myšlenky jsou stále velmi živé. Například takové snižování úrokových sazeb je nedílnou součástí monetárních politik všech centrálních bank na světě.

Co číst dále?

Okénko do ekonomických teorií – Neoklasická ekonomie (1. část)