Quantitative easing – Největší nešvar moderních ekonomik západního střihu (1. část)

V češtině jste mohli tento pojem slyšet jako „Kvantitativní uvolňování“, ale my se budeme držet anglické verze, dále jen ve zkratce (QE). Jedná se o velmi nekonvenční a dle mého osobního názoru velmi podivnou monetární politiku centrálních bank, u které není moc jasné, jaké může mít následky. Je to prostě takový experiment, stejně jako třeba záporné úrokové sazby. QE je velmi mladou monetární politikou, která ani není moc dobře známa a přitom je to v západních ekonomikách velmi oblíbený nástroj.

Jak to funguje?

QE je nástrojem, při kterém centrální banka nakupuje různé druhy aktiv (třeba dluhopisy). Obecně se uvádí, že je CB nakupuje na trhu, ale v praxi je nejjednodušší, když tyto aktiva odkoupí od jiných komerčních bank nebo fondů. Cílem této politiky je zvýšit množství peněz v ekonomice, čímž zároveň sníží úrokovou míru.

Quantitative easing zvýší nabídku peněz pomocí kapitálových toků prostřednictvím finančních institucí a tím se zvýší objemy půjčovaných peněz a likvidita. Tento nástroj je doporučován, když jsou úrokové sazby velmi nízké nebo nulové. Což je v současné době trendem.

Zde máte k dispozici obrázek, jak by v dokonalém světě mělo QE fungovat. Centrální banka tedy vytvoří peníze (lidově řečeno natiskne), které použije k nákupu finančních aktiv jako jsou dluhopisy či bondy. Tyto aktiva může odkoupit od jakékoliv finanční instituce.

Tímto tokem nových peněz do ekonomiky se sníží úrokové míry, což povede k stimulaci zadlužování se ze strany jednotlivých ekonomických subjektů (domácností/firem). Vyšší objemy půjček vedou k větší spotřebě a spotřeba sama o sobě ekonomiku stimuluje. Zní to perfektně, že ano? Prakticky z ničeho jsme dle obrázku dosáhli růstu ekonomiky a to jen pomocí penězotvorby centrální banky. Kde je tedy háček?

V čem je tedy problém?

Výše jsem zmiňoval, co vše může centrální banka na trhu nakupovat. Zmínil jsem, že třeba dluhopisy. Může ale nakupovat jenom aktiva soukromých subjektů nebo klidně i vládní dluhopisy? Správná odpověď je ta druhá možnost. Absurdita tohoto nástroje tkví v tom, že když chce vláda vydat státní dluhopisy, tak je musí přece vydat centrální banka.

Od centrální banky je nakoupí kupříkladu komerční banky či jiné jednotlivé ekonomické subjekty. A pak přijde na řadu zase centrální banka, která tyto dluhopisy zase skoupí. Samozřejmě s horším úrokem, takže dostane do ekonomiky ještě více peněz. Už jen z podstaty věci je velmi podivné, že vydáte dluhopis s libovolnou hodnotou, trh to od vás odkoupí a vy si to vzápětí vezmete zpět.

To je přesně ten důvod, proč se vytváří v ekonomikách finanční bubliny. A v západních ekonomikách to v současnosti opravdu pěkně bublá a bobtná. Nic se nedá nafukovat věčně a historie nám napovídá, že i tohle jednou skončí velkým neštěstím. Stát tímto způsobem totiž dotuje celou ekonomiku. Více než jako monetární politika to spíše vypadá jako budování socialismu.

Závěr

Už z nadpisu je jasné, že bude minimálně ještě jedno pokračování, kde si tohle téma rozebereme trochu více do detailu. Zatím jsme si nastínili, co quantitative easing je a jak funguje. A také jaké potenciální hrozby z toho můžou vyplynout. Je třeba si říci, že QE je jenom experimentem a nikdo neví, co z toho přesně po delší době vlastně vznikne. Jenom čas ukáže, zda v učebnicích ekonomie bude za 20 let psáno, že QE byla katastrofa. Anebo efektivní nástroj monetární politiky?