Existuje takové obecné přesvědčení, že centrální banky ovlivňují peněžní zásobu přímo. Popravdě to dělají nepřímo a využívají k tomu různé nástroje. Tyto instrumenty mohou být rozděleny do dvou kategorií. Jedny ovlivňují peněžní zásobu a další poměr mezi depozity a rezervami a tedy i peněžní multiplikátor.
Jak centrální banka ovlivňuje peněžní zásobu?
Jak už jsme si v minulém článku říkali (viz. článek), tak centrální banka nakupuje nebo prodává vládní dluhopisy. Když centrální banka nakupuje od veřejnosti dluhopisy, tak tou měnou, kterou papíry nakupuje, zvyšují peněžní zásobu a tím se zvyšuje i množství peněz v ekonomice. Když se naopak centrální banka rozhodne snižovat množství peněz, tak bude dluhopisy prodávat. Tím, jak si je veřejnost bude od centrální banky kupovat, tak se tím také sníží peněžní zásoba. Tento instrument spadá pod „operace na volném trhu“ a je to jeden z nejčastějších způsobů, jak centrální banky ovlivňují množství peněz v ekonomice. Například FED využívá tento nástroj na trzích s dluhopisy prakticky každý den.
FED (CB) může měnit peněžní zásobu a množství peněz skrze půjčování prostředků komerčním bankám. Banky si od centrální banky půjčují peníze, když si myslí, že nemají dostatek rezerv. Tedy když chtějí uspokojit požadavky regulátorů, nebo je ze strany veřejnosti velký zájem o půjčky. Je vícero způsobů, jak si od FEDu půjčovat prostředky. Tradičně si je půjčují za tzv. diskontní sazbu, což je úroková sazba, kterou CB zpoplatňuje půjčky komerčním bankám. Čím je tedy FEDem nabízená diskontní sazba nižší, tak tím levnější prostředky jsou. Čím levnější jsou, tak tím více si budou komerční banky peníze půjčovat. Což logicky povede ke zvýšení peněžní zásoby v ekonomice. Této metodě se taktéž říká „diskontní okno„.
Změna po krizi v roce 2008
Pojďme se podívat na jeden praktický příklad, kdy FED po roce 2008 změnil podmínky pro půjčování prostředků. FED zavedl kombinaci vícero mechanismů pro banky, které mají zájem o zapůjčení prostředků. Jedním z těch mechanismů je tzv. aukční mechanismus (Auction facility), kdy FED nastaví, kolik prostředků je ochoten zapůjčit. Vytvoří se tím tedy nabídka ze strany centrální banky a komerční banky na ni reagují poptávkou.
FED tedy zapůjčí prostředky komerční bance, která měla poptávku za tu nejlepší cenu. Tedy té bance, která FEDu nabídla tu největší sazbu, za kterou jsou ochotní si půjčovat. Jak už tedy název tohoto mechanismu napovíd, tak se jedná de facto o běžnou aukci, kterou každý známe z aukcí s uměleckými a historickými předměty. Tato metoda se tedy velmi liší od „diskontního okna“, kdy centrální banka vytváří nabídku s pevně danou cenou (diskontní sazbou). Cenu tím pádem vytváří trh komerčních bank a ne jedna instituce (CB).
Jak centrální banka ovlivňuje poměr rezerv – depozita
Jak už bylo řečeno, tak peněžní zásobu ovlivňuje peněžní multiplikátor a ten je závislý na nastaveném poměru rezerv – depozita, což se dá ovlivňovat různými nástroji.
Povinné minimální rezervy jsou regulace, které nutí komerční banky, aby dodržovaly určitý poměr rezerv vůči vkladům. V podstatě se jedná o to, že když si vložíte do banky 1000 korun a povinné minimální rezervy jsou 20 %, tak to znamená, že banka musí 200 korun mít v bance a zbytek může třeba půjčit.
Když se povinné minimální rezervy navýší, tak to vede ke zvýšení poměru rezerv vůči vkladům a to způsobí snížení peněžního multiplikátoru a snížení peněžního multiplikátoru zase způsobí snížení peněžní zásoby. O multiplikátoru lze jednoduše říct, že je vlastně „penězotvorba“, ale o tom třeba zase v jiném samostatném článku.
Povinné minimální rezervy nejsou v poslední době FEDem zrovna užívané. Je to z toho důvodu, že v posledních obdobích tento nástroj nebyl zrovna efektivní, protože banky mají tendenci držet už i tak větší rezervy, než musí.
V roce 2008 začal FED platit úroky za rezervy. To je, když banky drží rezervy u FEDu jako depozita. A za tato depozita platí FED bankám úroky. Tahle změna dává FEDu další možnost, jak ovlivňovat ekonomiku. Čím vyšší úrokové sazby bude FED vyplácet, tak tím více rezerv budou komerční banky FEDu dávat jako depozita a tím se zase zvýší poměr rezerv – depozita, což povede ke snížení peněžního multiplikátoru. A snížení peněžního multiplikátoru vede ke snížení peněžní zásoby.
Co číst dále?
Analýza akciového indexu EU50EUR – Padesát největších firem v EU má pozitivní vyhlídky na další růst