V rámci mé agendy tady na T11 jsem se dost často věnoval tématu recese ekonomiky. K tomu samozřejmě patří obchodní války, počínání FEDu, či různé možné spouštěče ekonomické krize. Jak už jsem psal v říjnu v jiném článků, tak spousta ekonomů a analytiků se přiklání k tomu, že tu do dvou let bude krize. Ale co všechno může být právě v roce 2020 hrozbou pro globální ekonomiku? Dnes si tedy rozebereme hned ty největší problémy, které jsou velkým rizikem pro světový obchod, na kterém právě globální ekonomika z velké části stojí.
První co mě hned napadá, jsou právě obchodní války a nástroje protekcionismu, které za poslední dva roky nabraly na obrátkách. Především mezi Čínou a Spojenými státy, ale týká se to také EU, Ruska a dalších států. Dalším hrozbou je samozřejmě počínání centrálních bank, jako je FED, či ECB. Především Evropská centrální banka nepředvádí v poslední době moc rozumné kousky a nad jejím počínáním zůstává rozum docela stát. Nikdo totiž neví, jak ten jejich experiment s nulovými (a případně zápornými úrokovými sazbami) může vlastně dopadnout. Tou největší hrozbou je samozřejmě krize jako taková, která je sama o sobě zabijákem pro národní ekonomiky, které jsou s tou globální těsně propojeny.
Obchodní válka
Obchodní války a nástroje protekcionismu jsou v podstatě prostředky, jak toho druhého přimět k tomu, aby ustoupil požadavkům toho prvního. Evropská unie už v podstatě od roku 2014 vede obchodní válku proti Rusku v podobě nejrůznější sankcí, které jsou ale stejně obcházeny a to především našimi západními spojenci. Skoro to vypadá tak, že chudším zemím akorát znemožnili přístup na trh v Rusku, ale svým vlastním podnikatelům je nerespektování sankcí tolerováno a přehlíženo.
Pak tu máme asi nejznámější a nejčastěji skloňovanou věc, kterou je obchodní válka mezi USA a Čínou. Čína totiž dlouhodobě devalvovala svůj Juan a ani se příliš nesnaží vymáhat práva na duševní vlastnictví, takže je na denním pořádku, že se v Číně kopírují západní výrobky, které se pak se prodávají za zlomek ceny originálu. To se samozřejmě nelíbí nikomu, ale v podstatě jenom administrativa Donalda Trumpa se to rozhodla nějak řešit a několikrát uvalila cla na výrobky importované z ČLR.
To se samozřejmě nevyhnulo různým protiopatřením ze strany Číny, a samotná ČLR je na exportu svých výrobků hodně závislá, takže na tom Čína dost tratila. Vzhledem k tomu, že oba státy představují ekonomické giganty, tak tento boj může vyústit v problém, který si odneseme i my všichni. Trump se se svým protějškem sice dohodl na částečné obchodní dohodě, ale od té doby se to zatím nikam neposunulo a už víckrát tu byla velká slova o blízkém smíru a konečné dohodě, kterých jsme se nakonec ale nedočkali. A proto tento spor zůstává jako jedna z největších hrozeb i do příštího roku.
Monetární politika centrálních bank
Monetární politika má na ekonomiku obrovský vliv, a pokud je vedena diletantským způsobem, tak to může mít dalekosáhlé následky. Tak třeba ECB se svými extrémními úrokovými sazbami strašně riskuje, protože při propuknutí krize ztratí manévrovací schopnost v podobě expanzivní monetární politiky, která počítá s tím, že v závěru ekonomického cyklu (a tedy před začátkem recese) jsou úrokové sazby vysoké. A když jsou vysoké, tak se v krizi snižují, čímž se do ekonomiky pumpují nové peníze, které pomáhají ekonomiku zase nakopnout. My jsme nyní sice v závěru ekonomického cyklu, ale sazby jsou již teď extrémně nízké, takže pak nebude co snižovat.
Respektive, vždy je co snižovat, ale v případě ECB to bude znamenat záporné hodnoty a to nikdo neví, jak na to ekonomika bude reagovat, protože jsme v takové situaci ještě nikdy nebyli. Bude to takový velký experiment a náš osobní pokusný králík. Federální rezervní banka USA je v tomto ohledu trochu střízlivější, ale taktéž zde byly tlaky na to, aby ke zvyšování sazeb nedošlo. Proto taky nastala ta absurdní situace, kdy FED napřed sazby zvýšil a pak je během relativně krátké chvíle zase snížil. Naše Česká národní banka je v tomhle ohledu celkem rozumná, protože drží úrokové sazby relativně na vysokých hladinách.
Nafukující se bublina na finančních trzích
Během roku 2019 se do finančních trhů napumpovaly triliony dolarů, čímž se bublina jenom více nafoukla. Tady bych chtěl zdůraznit, že ten bull run, co trvá už skoro deset let, není nic zdravého a jakmile to jednou praskne, tak to bude o to horší. Představte si to jako nabalující se sněhovou kouli, která se pak na ty ekonomiky svalí a smete je. A o to větší problém to bude, když centrální banky nemají v podstatě schopnost manévrování a samy skrze další nástroje jsou obrovskými věřiteli obrovské spousty peněz, které ale s velkou pravděpodobností již nikdy nezískají zpátky.
Nicméně, zatím to vypadá, že trhy budou i nadále pokračovat v bull runu a jestli krize udeří, tak se to očekává nejdříve až v průběhu roku 2021. Je ještě nutné na závěr zmínit, že problém, který vyvolal finanční krizi v roce 2008 nebyl vůbec vyřešen, protože ty napumpované trhy se vůbec nestihly pročistit. Jednotlivé státy začaly svými finančními injekcemi do ekonomik pumpovat strašlivé množství peněz a to trvalo ještě donedávna. Z těchto důvodů nikdo přesně neví, jak moc silně může krize udeřit a to je také asi jeden z faktorů, které nutí aktéry jednotlivých politik krizi dále oddalovat.