V roce 2007 se začaly objevovat první náznaky ekonomické krize způsobené nafouknutou realitní bublinou, která ve stejný rok praskla a přelila se do ostatních trhů. Začalo to tedy Americkou hypoteční krizí a krátce na to vyústilo ve finanční krizi. Když se krize v roce 2008 projevila naplno, zlikvidovala spoustu bank a to i těch velkého významu. Akciové trhy se strmě propadaly a barel ropy během dvou měsíců spadl na třetinu své hodnoty.
Jak to začalo?
Určitě většina z vás ví, že v roce 2001 praskla známá dotcom bublina. Mělo to samozřejmě velmi negativní vliv na ekonomiku USA, která se tím dostala do recese a hrozilo i něco horšího. FED reagoval snížením úrokových sazeb, aby se do ekonomiky dostalo víc peněz, což by ji oživilo. A to se povedlo, realitnímu trhu se několik let dařilo a jeho hodnota strmě rostla. Banky byly ochotné půjčovat hypotéky o vysokých částkách i méně bonitním klientům, kteří by za normálních okolností na půjčky neměli nárok.
Z hypotečními úvěry se běžně obchodovalo a ty rizikovější měly samozřejmě i vyšší úroky, takže pro investory ochotné riskovat byly více zajímavé. Ti, co pak vlastnili dluhové obligace na hypotéky, pak dostávali pravidelné splátky, které plnily jejich kapsy. Zní to velmi jednoduše a několik let to opravdu fungovalo. Prvním signálem problému nastal v době, kdy byla velká poptávka po těchto dluhových obligacích, ale bohužel pro investory, jich bylo čím dál méně. Lidi, kteří splňovali podmínky pro získání hypotéky ji už měli. A tak bankovní domy přišli s jednoduchým řešením – splnění podmínky k získání financování bydlení bude snazší.
Líbí se vám tento článek? Přečtěte si také o Velké hospodářské krizi
Bod zvratu
Hypotéky se poskytovaly i bez dokládání příjmu. Žádné zálohy, prostě nic. Věřitelé se spoléhali, že jejich investice jsou pojištěny a tedy i bezpečné. V tuto chvíli byl problém na spadnutí. Hypotéku mohl získat skoro každý a to i včetně těch nezodpovědných, či zadlužených.
Musíme si uvědomit, že v tuto chvíli se obchodovalo s dluhovými obligacemi, které v podstatě neměly reálnou hodnotu. Pytle s penězi se přesouvaly tak dlouho, až se zjistilo, že ty pytle jsou vlastně prázdné. Proč? Ti méně zodpovědní přestali splácet své hypotéky a to znamenalo žádný pravidelný příjem pro banky. Na první pohled se může zdát, že se nic nedělo – banka přece získala nemovitost, která byla hypotékou zatížena a tu nabídla k prodeji. Jenomže tohle se během krátké doby začalo dít všude a trh byl zaplaven spoustou nemovitostí, kterých se banky snažily zbavit.
Nabídka začala převyšovat poptávku. Růst cen nemovitostí, se začal zpomalovat a pak následoval strmý pád. A banky začaly mít problém, protože napůjčovaly spoustu peněz, které i ony samy měly půjčené. Vlastnily spoustu nemovitostí, které nikdo nechtěl kupovat, a za tak malé ceny, by beztak nepokryly náklady pro splátky půjčených prostředků. Banky byly v tuto chvíli v dluhové pasti, která čítala miliardy až biliony dolarů. Investoři měly v rukou papíry, které se v okamžiku staly bezcennými. Banky, investiční domy a realitní firmy – to vše začlo bankrotovat.
Vzhledem k tomu, jak je finanční systém propojený, to byl teprve začátek domino efektu, který postihl všechny trhy. Důvěra v ekonomiku šla silně dolů a tak bylo nezbytné, aby vlády USA a jiných velkých zemí začaly konat. Bylo potřeba obrovských finančních injekcí a zajištění se za závazky velkých finančních institucí, aby se zabránilo pohromě, která tu již jednou byla v roce 1929. Zdá se, že pohroma byla odvrácena, ale jak jsem už zmiňoval v článku s ekonomickými cykly, je dost možné, že tyto intervence pouze větší krizi oddálí.